Vždy je naděje na lepší zítřky... I

28. října 2007 v 11:53 | Misako |  > Vždy je naděje na lepší zítřky...
Ichiko je patnáctiletá dívka z vlivné a bohaté rodiny Owarika, která je mezi lidmi velice vážená. Zabývá se technikou a obrovská firma velice dobře prosperuje. Ichiko by tedy mohla mít vše na co si vzpomene, ale ví, že to nejdůležitější si za peníze nekoupí - přátelství a lásku. A tyto dvě věci jí už od dětství velice chybí. Moc lidí jí využívalo pro peníze a když už jí vyčerpali, tak jí odkopli. Ichiko se proto trochu uzavřela do vlastního světa a je tichá, ale příjemná a hodná. Nikomu ale nedůvěřuje a nikdy by nikomu nesvěřila své trápení.
Bydlí se svými zaneprázdněnými rodiči ve velkém domě, o který se stará služebnictvo. Rodinný šofér jí vozí do školy a ze školy a dává na ní pozor. Jí tento životní styl nebaví, ale nemůže s tím nic dělat.

Ichiko už skončilo vyučování a tak jde přes rozlehlý školní pozemek. Zastaví u velkých kovových tepaných vrat, vyhlížející jako brána do zámecké zahrady. Na silnici už stojí velké černé auto a z něj vychází usmívající se muž v kvádru. ,,Dobré odpoledne Ichiko-sama." zdraví Ichiko a otevírá jí zadní dveře. ,,Dobré odpoledne Kyouyama-san. Dnes bych chtěla jít domů sama. Slyšela jsem, že v centru vystavili do výlohy krásné květiny. Chci se na ně podívat." odpovídá. ,,Ale Ichiko-sama, můžu vás tam svézt." nechápe šofér a Ichiko se na něj usměje. ,,Neuškodí mi se jednou projít." ,,No dobře." zasměje se muž ,,Ale přijďte na večeři. Vaši rodiče tu budou a chtějí si s vámi o něčem promluvit." ,,Slibuji. Tak zatím nashledanou Kyouyama-san." ,,Nashledanou Ichiko-sama." Ichiko jde skrz nádherný park, kde trylkují ptáčci a úchavtně voní květiny. Tento obyčejný okamžik je pro Ichiko okouzlující a nádherný. Jsou to chvíle, kdy si přijde svobodná a šťastná. Tedy až do chvíle, kdy potká skupinku smějících se přítelkyň a zamilovaný pár. V tom okamžiku ji píchne u srdce a cítí se prázdná. Když projde park, už je to jen kousek do centra.
To je úžasné, pomyslí si Ichiko, když vidí nádhernou květinovou výzdobu výlohy květinářství. Jsou v ní použity všechny možné květiny i větvičky sakur. Vše hramonicky zakomponováno do pohádkového celku. Páni, tamta květina má stejnou barvu jako já mám vlasy, usměje se Ichiko v duchu při pohledu na malou květinu barvy noční oblohy. Ichiko si dále prohlíží jednotlivé květiny, ale najednou do ní někdo vrazí až upadne na zem. Když se vzpamatuje, všímá si asi stejně starého kluka sedícího naproti ní. Už od pohledu jí upoutal. ,,Jé, promiň." omlouvá se kluk a pomáhá jí na nohy. ,,To nic. Spíš jsem se lekla." ,,To je fajn. Já jsem Shiro a ty?" mrkne na ní spiklenecky. Ichiko jeho chování trochu znervóznilo. ,,To je pěkné jméno. Já jsem Ichiko." Shiro je trochu zaskočen. ,,D-díky Ichiko-san." Ichiko se na něj usměje. ,,Ty sis tu prohlížela tu výzdobu?" Přikývnutí. ,,Je moc hezká." ,,Nádherná." ,,Ještě vědět co to všechno je za kytky." zasměje se Shiro s náznakem nervozity v hlase. Ichiko se jako na povel rozpovídá. Shiro na ní okuzleně zírá.
,,Jak to víš?" ptá se udiveně, když Ichiko dokončila svůj výklad. ,,Miluji květiny." ,,Opravdu?" ,,Ano." Chvíle tíživého ticha na obou stranách. ,,N-nechceš se jít projít?" ,,Ráda Shiro-san." Svým úsměvem vyvede Ichiko Shira z míry. ,,Kam půjdeme?" zeptá se a Shiro se na ní nervózně usměje. ,,No… Já nevím. Nastěhovali jsme se sem teprve včera." ,,Aha, tak můžeme jít třeba k jezeru. Je tam moc krásně." ,,Tak jo." Vyrazí tedy na kraj města, kde je menší jezero lemované kvetoucími sakurami.
Po cestě si nezávazně povídají. Shiro je fajnový kluk se smyslem pro humor a proto ho překvapuje mírně rezervované chování Ichiko. Co s ní je? Chová se tak nedůvěřivě, ale přitom hrozně přátelsky, myslí si. ,,Děje se něco, Shiro-san?" vytrhuje ho Ichiko ze zamyšlení. ,,Ne, vůbec nic. Jenom jsem přemýšlel, jak je tohle město pěkné." ,,Já ho mám moc ráda. Určitě si ho také oblíbiš." ,,To doufám. Jinak to tu nepřežiju." zasměje se Hiro a rozhlíží se po okolí. ,,Co je támhle?" ukáže na řadu stromů po levém břehu jezera. ,,To je sad. Je moc krásný." ,,Podíváme se tam?" zeptá se Shiro a Ichiko se podívá na hodinky. ,,Promiň, ale už musím jít domů. Můžeš se tam jít podívat sám. Stačí jít pořád podél břehu a dostaneš se tam." ,,Tak dobře." ,,Tak někdy naviděnou, Shiro-san." ,,Naviděnou Ichiko-san." rozloučili se a Ichiko odchází k městu. ,,Počkej!" zastavuje jí rychle Shiro a Ichiko se tázavě otáčí. ,,Jak se jmenuješ? Já jsem Akatsuki." Ichiko po tváři přeběhne smutný úsměv. ,,Owarika." otočí se a odejde.
,,Dobrý večer Ichiko-sama. Jdete právě včas. Jak jste se dnes měla?" zdraví Ichiko ve dveřích služebná. ,,Děkuji Yagi-san, vám též. Měla jsem se moc dobře." Když Ichiko odpoví, podá jí služebná domácí pantoflíčky, aby se mohla přezout. Poté jde Ichiko po chodech do svého pokoje s výhledem do zahrady a pokládá školní tašku k pracovnímu stolu pod velkým oknem. Sundá ze sebe červeno-bílou školní uniformu a ze skříně si vyndá kratší, lahvově zelené šaty. Už oblečená jde dolů do jídelny, kde již u stolu sedí upravená žena ve středních letech a asi stejně starý, důstojně vyhlížející muž. ,,Dobrý večer matko, otče." pozdraví a přisedne si. ,,Dobrý večer, Ichiko." pozdraví jí rodiče současně. ,,Tak jak jsi se měla?" zajímá se matka. ,,Dobře. Seznámila jsem se s někým novým." ,,Opravdu? A s kým?" Než Ichiko stihne odpovědět, přináší služebná večeři a tak se ke slovu nedostane. Po jídle otec na Ichiko vážně pohlédne. ,,Dnes se přijdeme podívat na to jak hraješ." pronese a oba odchází.
Domem se rozléhají drnčivé tóny domovního zvonku. Ichiko vesele sbíhá ze schodů a vidí jak služebná vítá mladého sympaticky vyhlížejícího muže, který jakmile si jí všimce se na ní mile usměje. ,,Wasanaka-san! Dobrý večer." zdraví ho Ichiko. ,,Dobrý večer, Ichiko-sama." odpovídá a nasleduje jí do hudební místnosti s klavírem, na který jí učí hrát už sedm let. Posadí se na stoličku vedle klavíru, hned naproti Ichiko. ,,Tak jak se máš Ichiko?" odhodí formální oslovování, o což ho Ichiko požádala již před několika lety. To z toho důvodu, že si za ty roky začali být blízcí a on jí částečně nahrazoval otce, kterému by se mohla svěřit. ,,Skvěle Takeru-san." Ichiko se rozjasní tvář a začne svému učiteli vyprávět o Shirovi.
,,A dnes se na nás přijdou podívat rodiče." oznámí když je hotová s vyprávěním. ,,Opravdu? Tak to si budeš muset dát záležet, abys jim ukázala co v tobě je." usměje se a hodina může začít. Nejprve se trochu procvičí a pak zkoušejí jednu moc pěknou skladbu, kterou by rodičům mohla předvést. Asi v osm hodin se rodiče přichází podívat. Usadí se do křesel a pokynou Ichiko aby začala. ,,Bylo to moc pěkné." ohodnotila matka její výkon stručně a otec jen pokýval uznale hlavou. Ichiko je ráda, že je nezklamala.
Když Takeru odchází, je už půl deváté. ,,Nashledanou zítra Wasanaka-san." ,,Nashledanou Ichiko-sama." Když je učitel pryč, jde Ichiko do svého pokoje a dělá si úkoly do školy. Ťukání na dveře. ,,Dále." ,,Promiňte Ichiko-sama, ale vaše matka a otec si s vámi chtějí promluvit. Očekávají vás v pánově pracovně." řekne nesměle služebná. ,,Dobře. Vyřiďte jim, že za chviličku přijdu." ,,Jak si přejete, Ichiko-sama." Ichiko se na sebe podívá do zrcadla. Její rodiče po ní totiž vyžadují dokonalost a tudíž vždy musí vypadat dobře. Když uzná, že je to v pořádku, zamíří do otcovy pracovny, kde na ní oba čekají. ,,Ichiko, potřebujeme ti říct, že několik následujích dní budeme mimo město. Hlavní dům si nás zavolal a chce abychom tam s nimi něco probrali." přešel otec rovnou k věci. ,,Ano, jistě." ,,Takže si jistě uvědomuješ, že budeš mít celý dům na starosti. Kdyby se něco dělo, tak zavolej. Odjíždíme zítra brzy ráno, takže se už neuvidíme." ,,Rozumím. Je to vše? Ráda bych se vykoupala a šla spát. Jsem unavená." ,,Ano. Můžeš jít. Dobrou noc." ,,Dobrou noc."
Ichiko se po příjemné koupeli v teplé vodě s orchidejovým olejem oblékne do bílé saténové košilky a zaleze do peřin v barvě noční hladiny jezera z pravého hedvábí.
Školní zvonění ohlašuje začátek první vyučovací hodiny. Všichni žáci jsou usazeni ve svých lavicích a očekávají příchod vyučujícího. Jedním z nich je i Ichiko sedící v předposlední lavici pozorující ptáčky na stromě pod oknem. ,,Dobrý den žáci. Vedu vám nového spolužáka." rozlehne se třídou hlas a všichni spozorní. Ichiko na nováčka skoro vytřeští oči. ,,Jmenuje se Akatsuki Shiro a terpve včera se sem přistěhoval. Doufám, že se k němu budete chovat ohleduplně a přijmete ho mezi sebe." řekne učitel tvrdě a rozhlédne se po třídě. ,,Sedni si za Owarika-san, Akatsuki-kun." Shiro přikývne a jde si sednou. ,,Ahoj." pozdraví ještě teď zkoprnělou Ichiko. ,,A-Ahoj." ,,Co je? To jsem-" ,,Nevybavujte se prosím a poslouchejte. Pro tebe to platí taky, Akatsuki-kun." přeruší ho tvrdý hlas. Ichiko se uleví, ale ne na dlouho.
,,To je náhodička, že jsme ve stejný třídě, Ichiko-san." říká Shiro o přestávce. ,,Opravdu…" vydechne Ichiko a chce pokračovat, ale k Shirovi se nahrne zbytek třídy a vyptávají se ho jeden přes druhého. ,,Ty se znáš s Ichiko-hime?" zeptá se jedna dívka. ,,I-Ichiko-hi-hime?" vykoktá Shiro překvapeně. A je to tady, pomyslí si Ichiko zdrceně, když ho zaslechne. ,,No přece s naší princeznou." odpoví dívka tónem to-je-přece-jasný-ne?-nebo-jseš-tak-blbej?. ,,Proč princeznou?" ,,Přece je z tý bohatý rodiny co podniká v technice. A žije si jako princezna." vysvětlila jiná dívka. ,,V-vážně?" ,,Jo, copak to nevíš? No víš jak se jmenuje ne? Když se znáte…" ,,No vím no, ale nějak mi to nedošlo." zasmál se a ostatní se k němu přidali. Jen Ichiko to nepřijde k smíchu. Beze slova vstane a odejde ze třídy.
Stojí na balkoně a prohlíží si jasnou oblohu. ,,Ichiko-san! Stalo se něco?" ptá se Shiro starostlivě, když jí po chvíli konečně našel. Ichiko mlčí a ani se neohlédne. ,,Jestli jsem řekl něco špatného tak promiň. Nechtěl jsem ti ublížit." Jeho slova zaslechne i přicházející spolužačka. ,,Nech ji být. Ona už je prostě taková. My obyčejný lidi pro ni nejsme dost dobrý." řekne a chce ho odvést zpět. ,,To není pravda!" vykřikne Shiro a dívka na něj vyděšeně upře pohled. Ichiko se otočí, v očích nechápavý a překvapený výraz. ,,Ona taková není. Jenom ji nechápete." ,,Co ty o tom můžeš vědět? Já jí znám už čtyři roky. Ty jenom jeden den. Vůbec jí neznáš."
Ale Shiro se nenechá přesvědčit a stojí za Ichiko, kterou jeho chování vyvádí z míry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.